Stinná stránka pozitivních afirmací

Pozitivní afirmace se v posledních desítkách let staly populární metodou k dosažení psychické pohody. Existují afirmace na sebevědomí, zdraví, proti strachu, na asertivitu a mnoho dalšího. Předpokládá se, že opakovaním afirmací lidé manifestují to, co si přejí. Například afirmace na sebevědomí nám může pomoct, abychom se zbavili nejistoty ohledně našich schopností a afirmace na zdraví nám může asistovat při léčbě nemoci.

Afirmace je v podstatě druhem myšlenky. Někteří stoupenci afirmací ale říkají, že jsou to právě emoce skryté za myšlenkami, které tvoří naši realitu. Afirmace podle nich tedy fungují, jenom když jsou emočně procítěny. Pokud naše emoce nejsou v souladu s danou afirmací, jsou to právě pocity, které převládnou nad slovním obsahem afirmace.

VSUVKA PRO FILOZOFICKÉ NADŠENCE

Z filozofického hlediska je afirmace způsobem mít náš život pod kontrolou. Chceme to být my, kteří si určí, co se nám stane, jak se nám bude dařit a jak nám bude fungovat naše tělo. Co je protipólem toho, že máme život pod kontrolou? Filozofové často mluví o dvou možnostech. První možnost je, že vše se v životě děje náhodně. Například, je naprostá náhoda, že jeden z mých genů zmutoval. Druhá možnost je, že vše je předurčeno. Například, můj gen zmutoval, protože se to takto mělo stát. U obou možností nemohu nic na této skutečnosti změnit. Není proto překvapující, že lidé tyto dva výklady nemají rádi – vzbuzují v nich pocit bezmoci, který se přijímá jen velmi těžce.

Jsme schopni kontrolovat naši realitu, nebo nad ní nemáme vládu? Činíme naše rozhodnutí, protože máme svobodnou vůli, nebo jsou naše volby výsledkem série mnoha předchozích faktorů mimo náš dosah? Lidé si nad těmito otázkami lámou hlavu tisíce let, přesto absolutní odpověď ještě nikdo nenašel. Každý z nás má tedy právo si vytvořit svůj názor, přičemž je dobré si pamatoval, že žádná interpretace není nadřazená těm ostatním.

STINNÉ STRÁNKY POZITIVNÍCH AFIRMACÍ

Vraťme se ale zpátky k pozitivním afirmacím. Mnoho mých klientů afirmace praktikuje a uznává. Přestože lidem afirmace pomáhají, zvláště k přerušení automatického toku myšlenek, během své praxe jsem si všimla dvou stinných stránek pozitivních afirmací, které bych zde chtěla podrobněji sdílet.

Odmítnutí naší tělesné reality

Opakováním pozitivních afirmací mohu potlačovat to, co se skutečně odehrává uvnitř mého těla. Jak jsem se zmínila v minulém článku Když změna myšlenek nestačí, emoce pociťujeme skrze naše tělo. Naopak afirmace je formou myšlenky – jinými slovy výrok naší mysli, který může ale nemusí být pravdou. Pokud tedy zůstaneme na úrovni myšlenek, ignorujeme jedinou skutečnou realitu, která se právě teď odehrává uvnitř našeho těla – realitu ztělesněných emocí.

Například ve svém těle cítím emoci úzkosti. Můj tep je rychlejší, horní břicho se mi nepříjemně stahuje a prostor uvnitř krku zužuje. Samozřejmě se mi nelíbí, jak se cítím a přirozeně se chci tohoto pocitu zbavit. Opakuju si proto: „Jsem klidná, jsem klidná, jsem klidná, jsem klidná.“

Toto řešení může být krátkodobě efektivní, ale dlouhodobě nejenže nepomáhá, ale také nás vede k životu mimo svou autentičnost.

Zkuste si následující cvičení. Představte si svou emoci jako malé dítě. Toto dítě jménem Úzkost ke mně přijde a pláče, že má strach. Já mu na to odpovím. „Jsi klidné, jsi klidné, jsi klidné, jsi klidné“. Co mu tímto dávám najevo? V podstatě neuznávám to, kým je (úzkost) a říkám mu, čím já chci, aby bylo (klid). Co ale ve skutečnosti od vás toto dítě potřebuje je, abyste jej brali vážně, dali mu láskyplnou pozornost a dovolili mu se plně vyjádřit.

To samé platí s našimi emocemi. Potřebují, abychom si jich všimli, s láskou a trpělivostí je přijali a dovolili, aby se mohly plně vyjádřit.

Ztráta empatie k ostatním (a k sobě samým)

Pokud věříme v to, že jsme vše schopni mít pod kontrolou, logicky z toho vyplývá, že i my jsme tím viníkem, když se nám nedaří. Například onemocníme a můžeme si to vyložit tak, že jsme měli negativní myšlenky nebo jsme nedělali naše afirmace správně.

Když vidíme, že se něco závažného děje našim blízkým, můžeme si to vyložit velmi podobně (a je to i takto psychologicky snazší). Věříme, že daná osoba musela prostě něco udělat špatně (nesprávné afirmace, jejich nedostatek, malá procítěnost, …).

Často se pak stává, že v takových situacích blízkého tajně viníme za jeho problém (někdy mu to i dokonce natvrdo řekneme), nebo mu doporučíme, aby dělal více pozitivních afirmací.

Co od nás ale tato osoba potřebuje je soucit, protože právě prochází těžkou životní situací. Je možné, že máme pravdu, ale o to v tuto chvíli nejde. Všichni lidé dělají to nejlepší, co můžou, i když v očích druhých to může vypadat jako nedostačující. Vinit sama sebe nebo jiné za jejich problémy nic nevyřeší, jen nás to stáhne do spirály strachu, že zase něco uděláme špatně.

Je ale také možné, že pravdu nemáme. Jak jsem psala výše, nikdo z nás neví, do jaké míry máme kontrolu nad tím, co se nám v našem životě děje. Proto je třeba zůstat otevřený všem možnostem, i těm, které se nám nelíbí. Můžeme přijmout život, i když máme pocit, že nic nedává smysl, někdy se nám zdá krutý, a cítíme, že nad ním nemáme vždy vládu? Jsme schopni akceptovat, že přes všechnu pozitivitu se i nám mohou dít věci, které nechceme?

POHYBUJETE SE I VY NA ODVRÁCENÉ STRANĚ AFIRMACÍ?

Pokud jsou pozitivní afirmace vaší cestou, je přínosné si všímat projevů jejich stinných stránek. Abyste věděli, zda se odvrácená strana afirmací týká i vás, zkuzte si zodpovědět na závěr pár otázek:

1. Používám pozitivní afirmace jako útěk před nepříjemnem, které cítím v těle, nebo protože považuji některé emoce za nevhodné?
2. Jsem ve stresu, když mám negativní myšlenky, protože se bojím, že se tyto myšlenky promění v realitu?
3. Když se mi nedaří, cítím obrovské provinění, že jsem něco udělala špatně?
4. Snažím se odvrátit tvář od utrpení druhých tím, že věřím, že si za to mohou sami a mně se nic takového nemůže stát, protože jsem pozitivní?

Žijeme v duální realitě, kdy vše „dobré“ má i svou stinnou stranu. Pouze skrze přijetí obou protipólů můžeme růst a žít pravdivou existenci. Pozitivní afirmace nejsou výjimkou.