Mít či nemít dítě

Nedávno jsem četla článek o televizní epizodě zaobírající se 36-letou bezdětnou ženou, která řešila, zda má mít děti. Ona je moc nechtěla, ale její máma-nejlepší kamarádka, ji přesvědčovala o opaku. Na tuto epizodu reagovalo mnoho žen. Popisovaly, jak i ony se cítí přesvědčovány do založení rodiny. Některé mluvily o přímém tlaku: partner („Budeš úžasná matka, uvidíš.“), rodiče („Někdy mi připadá, že se nikdy nedočkám vnoučátek.“) a známí („Ženám bez dětí něco prostě chybí.“). Jiné ženy zase zmiňovaly tlak nepřímý jako pocit samoty a oddělenosti, když okruh kamarádů má děti a ony ne.

Mít děti skrývá spoustu pozitiv; některé z nich si žena uvědomí, až když je má. Je ale mateřství cestou pro každou ženu, která děti může mít? A proč vlastně ženy, které mít děti nechtějí, je nakonec mají?

Hledání odpovědi na tyto otázky se neobejde bez náhledu na to, co vnímáme jako „ženské“ v naší společnosti. Krásně o tomto píše psychoanalytička Dr. Jean Shinoda Bolen v knize Bohyně v každé ženě, kde popisuje sedm řeckých bohyň jako archetypy různých forem ženství. Jean konstatuje, že povahové rysy určitých bohyň jsou lépe akceptovány společností a je jim přisuzováno více „ženskosti“, než povahové rysy jiných bohyň. Bohyně, které se definují vazbou k druhým, ať už k dětem (Demeter), manželům (Hera) či rodičům (Persephone), jsou společensky více uznávané než ženy, které staví svou hodnotu mimo vztahy s druhými. Příkladem takových bohyň je Athéna, která najde uspokojení ve vzdělání, umění a vědě, a Artemis, dobrodružka, divoženka a bojovnice za lidská práva. Většina žen nemá v sobě jen jednu bohyni, spíše má svou unikátní kombinaci bohyň – některé jsou dominantnější než jiné.

Pokud máme každá svou unikátní kombinaci bohyň, máme také jiné potřeby, jak vést uspokojivý život. Přesto ale někde v podvědomí zastáváme názor, že „úplná“ žena je jen žena s dětmi. Jakoby jen jeden druh ženy byl ten správný. Je to něco podobného jako konfekční velikosti oblečení v obchodě – některým ženám krásně sedí, ale jiné lítají z obchodu do obchodu a připadají si, jakoby přistály na jiné planetě, protože jim prostě nic nesedí. Oslavujeme tedy mateřství jako prototyp štěstí pro každou mladou ženu. Ženám, které děti mít nechtějí, je pak často přisuzováno, že s nimi něco není v pořádku. V očích společnosti jsou jaksi neúplné, bez citu; někdy i dostávají nálepky jako sobkyně, karieristka, mužatka či feministka. Je důležité si ale uvědomit, že tyto ženy nám nepříjdou „ženské“ ne proto, že ženské nejsou, ale protože vyjadřují svou ženskost způsoby, které nejsou společensky uznávané jako způsoby „ženské“. Proč tomu tak je, je už tématem na jiný článek…

Co má tedy žena dělat, když čelí otázce, zda mít či nemít děti? Tady je pár možností:

1. Přenést podvědomé motivy do vědomé úrovně
   Uvědomit si podvědomé společenské tlaky je prvním krokem k tomu, abych se od nich mohla odprostit. Z jakého důvodu si přeji mít děti? Je to můj vnitřní pocit, že děti jsou mou cestou, nebo mě motivuje má osobní temnota (více o osobní temnotě) jako například touha po uznání, útěk před méněcenností, stud z odlišnosti či strach z opovržení?
2. Rozlišit přání druhých od přání svých
   Jaký typ ženství mi osobně sedí nejvíce? Jaké jsou mé přítomné přání a jaké přání mají moji blízcí? Shodují se, nebo si protiřečí? Je důležité být upřímná k druhým, když s nimi nesouhlasím. Obětovat sebe, protože můj milovaný si to přeje jinak a já se bojím, že by mě opustil, může fungovat krátkodobě, ale dlouhodobě nejspíše povede k pocitům vzteku a zášti.
3. Činit pružná rozhodnutí
   Je přirozené se měnit a s tím i měnit své názory. Co jednou může být absolutní tabu, může jindy být to nejvřelejší přání. Znám ženy, které děti nechtěly, ale u kterých se mateřské pudy znenadání objevily a své rozhodnutí přehodnotily. Na druhou stranu ale také vím o ženách, které si natrvalo zvolily žít svůj život bez dětí.

Na otázku, zda mít či nemít děti, neexistuje správná odpověď. Je to na svobodném rozhodnutí každé z nás. Žádná žena by se neměla cítit méněcenná či opovrhovaná, když si vybere děti nemít. Pokud začneme oslavovat rozličné formy zobrazení ženství, podpoříme tím ženy, ať si zvolí cestu, která je pro ně ta nejpravdivější.