Poslední dobou není snadné cítit klid a jistotu uvnitř sebe, když se naším směrem hrnou z různých stran informace, které v nás vyvolávají pravý opak.
Tady je několik způsobů, jak můžeme se svým strachem pracovat, aby nás neparalyzoval
Dech, který ošálí ustrašené tělo
Jako každá emoce, strach není myšlenkou, která nám proběhne myslí. Víme, že se bojíme, protože to cítíme v těle. Vnímáme pocit stažení v hrudi, nepříjemné šimrání v horním břiše, svírá se nám krk. Náš dech je plytký a rychlý; dýcháme jen horní částí těla, při intenzivním strachu se pohybuje pouze krk.
Právě v oblasti krku můžeme začít pracovat na našem strachu:
- Pohodlně se posaďte a zavřete si oči
- Nadechujte a vydechujte nosem; ústa si nechejte zavřená
- Zaměřte se na krk, konkrétně na střední část spodního krku v blízkosti klíčních kostí
- Přestože budete nadále dýchat nosem, představte si, jakoby vzduch vstupoval do spodní, střední části krku skrze boční strany krku (můžete si představit, že vaše boční části krku lemují žábra, kterými vzduch vstupuje a vystupuje do spodní části krku)
- Dýchejte jemně, pomalu, ale také abyste každý nádech a výdech slyšeli; dýchání bude znít podobně, jako když spíte
- Dýchejte takto do doby, než pocítíte úlevu
Tento dech se jmenuje „Vítězný dech“ (Ujjayi), protože navozuje v našem těle uvolněný pocit při spánku, a proto vítězí nad emocemi, které tělo stahují. Jinými slovy Vítězný dech obalamutí tělo, že je vše v pořádku. Tělo se uvolní a intenzita emoce poleví.
Myšlenky, které mají svého vůdce
Přestože nám dech může pomoct tělo zrelaxovat, toto uvolnění nebude dlouho trvat, pokud se budeme zabývat myšlenkami, které přinesou opětovné stažení. Myšlenky a emoce jsou spolu úzce propojeny. Emoce je jako oheň a myšlenky jsou jako suché větvičky, které do něj přidáváme. Myšlenky mohou emoci strachu dovézt až k její naprosté eskalaci v podobě panického ataku.
Proto je důležité naučit se s myšlenkami pracovat. Nejzákladnější technikou je stát se vůdcem svých myšlenek. Tento vůdce – vy – může efektivně rozhodovat, kolik informací, které vytvářejí myšlenky, se k vám dostane. Pokud od rána do večera sedíte u počítače a pročítáte si všechny články a diskuze, vyvoláte v sobě paniku. Je v pořádku být informovaný, ale je už na vás, kolik informací vpustíte do vaší mysli a jak často.
Zkuste tedy následující kroky:
- Když brouzdáte internetem, pozorujte, jak se cítíte moment od momentu. Jakmile si všimnete, že začínáte pociťovat nepohodlí nebo strach, přestaňte. (Často text pročítáme automaticky a nezachytíme moment, kdy už nám začíná být zle. Čteme více a více, protože nevědomě hledáme informace, které by nám pomohly cítit se lépe. Místo toho ale padáme do víru, který eskaluje naši emoci.)
- Vytyčte si hranice, kolikrát za den a jak dlouho strávíte u zpráv či u počítače. (Když jednáme automaticky, není neobvyklé, že informace vyhledáváme neustále, až do momentu, kdy se necítíme dobře a jsme doslova vycucnutí a zoufalí. Vytyčením určitých mantinelů zabraňujeme tomuto vyhoření a dáváme naší mysli prostor k regeneraci.)
- Nebojte se říct „stop“ konverzacím, které vám nedělají dobře (Během dne mluvíme s lidmi a každý člověk má určitý názor na přítomnou situaci. Lidé spolu komunikují, protože se chcou cítit lépe, mají potřebu ze sebe vyhodit to, co je tíží. Hledají také sympatii a společný názor na věc, aby se utvrdili, že jejich perspektiva je ta správná. Takové konverzace mohou v nás vyvolat ještě hlubší strach a paniku. Je tedy důležité být na pozoru a nebát se konverzaci zastavit či změnit téma, když si všimneme, že nám nedělá dobře.)
Návrat shora do středu sebe samého
Pokud přemýšlíme, naše já se nachází v oblasti hlavy. Přitom náš přirozený střed, tam kde je nám nejlépe, se nachází v naší hrudi. V této části našeho těla často pociťujeme příjemné pocity lásky, klidu něhy, vděku či radosti. Můžeme cítit strach v různých částech těla, ale pokud zároveň pociťujeme klid pramenící ze středu nás samých, jsme dobře ukotveni a strach nemá šanci eskalovat.
Tady je pár kroků, jak se napojit na svůj střed:
- Zaměřte se na dech uvnitř vaší hrudi tak, že pozorujete pohyb těla při každém nádechu a výdechu; pokud si všimnete, že nad něčím přemýšlíte, vraťte se zpátky do pozorování pohybu uvnitř vaší hrudi
- Položte si obě ruce na tuto oblast, pomůže vám to zaměřit se právě tam
- Zkuste v této oblasti pocítit lásku (např. můžete v sobě vyvolat lásku, kterou cítíte k blízkému), vděk nebo radost (např. vzpomínka, která mě vždy rozesměje). Pokud se vám to nedaří, nevadí, zkoušejte zaměření na tuto oblast znovu a znovu. Jen to, že zde dáváte svou pozornost, pomáhá.
- Zkuste z tohoto zaměření udělat zvyk, tzn. že se budete do ní vracet tak často, že vaše pozornost bude automaticky směřovat do této části během každodenního života.
Přestat být chodícím mozkem
Kdysi dávno jsem kreslila komiksový obrázek o panu mozku. Pan mozek je člověk, který tráví tolik času v myšlenkách, že úplně zapomněl, že má taky své tělo. Vypadá tedy jako mozek na nožičkách. Jak jsem už psala, strach pociťujeme v našem těle. Možná i proto nechceme v našem těle trávit čas, protože je pro nás nepříjemné cítit emoci strachu na fyzické úrovni. Naším řešením je jít do své hlavy, přemítat, hledat řešení a zase přemítat. Tato strategie ale málokdy funguje.
Klíčem k většímu klidu je neutíkat před svým tělem, ale naopak do něj sestoupit a propojit se s ním. Tady je pár možností, jak můžeme toto udělat:
- Všímejte si, kde ve svém těle cítíte strach. Pak vejděte do této oblasti a zůstaňte s fyzickým pocitem strachu. Nesnažte se jej měnit, jen jej pozorujte.
(Fyzický prožitek emoce není nikdy konstantní, ale neustále se proměňuje. Pokud mu dáme prostor k vyjádření, naučíme se s nepříjemnými emocemi pracovat efektivněji) - Napojte se na své tělo prací s ním: masírujte jej, dejte si koupel, zacvičte si, zasaďte si sazeničky, přesaďte kytky do většího květináče, hrajte si s kamínky, tvořte rukami, mačkejte pěnové balónky, apod. (Všechny tyto metody pomáhají sestoupit z hlavy, propojují nás se svým tělem, což vyvolává pocit většího klidu a vyrovnanosti.)
- Propojte se s přírodou. (Příroda je ten největší dar, který máme. Pár momentů v tichosti v přírodě nám může pomoct získat větší perpektivu a resetovat naše myšlenky. Čím více času strávíme v přírodě, tím snadněji se budeme potýkat s výzvami, které nám život přináší.)
Pár slov na závěr o „stříbrném lemování“
V angličtině existuje slovní spojení „silver lining“, v překladu stříbrné lemování. Stříbrné lemování poukazuje na to, že kolem dokola i toho nejtemnějšího mraku se nachází krásný, světlý pruh světla, což znamená, že i na té nejtěžší situaci se najde něco přínosného pro každého z nás nebo pro svět, ve kterém žijeme.
Význam stříbrného lemování nám pomáhá změnit perspektivu na situace, které se nám dějí a které nemáme pod kontrolou. Dává nám důvěru v život samý a v naší roli uvnitř něj.
Důvěra je v podstatě opakem strachu. Čím více si ji pěstujeme, tím méně strachu cítíme. Paradoxně čím více povolíme otěže kontroly motivované strachem, tím více kontroly cítíme nad touto emocí. Strach je špatný rádce. To, co nám našeptává, se může vyplnit, ale už je jen na nás, zda budeme jeho sluhou, nebo zda půjdeme statečně dále, ať se děje, co se děje.
Autentické Bytí 