Proč (ne)být dokonalá?

Je zajímavé, jak si mí klienti nezávisle na sobě v určitém časovém úseku řeší podobná témata. Momentálně se často objevuje téma dokonalosti. Dokonalost, nebo spíše honba za ní, je klíčovým tématem dnešní doby. Když vložím tento článek na WordPress, umělá inteligence se mě hned ptá, zda chci upravit text tak, aby byl co nejlepší. Jsme obklopeni krásnými obrázky, záběry těch nejhezčích koutů světa, fotkami žen, které nestárnou. Vše je tak krásné, až je nám z toho někdy smutno. V kontrastu s idylickým obrazem digitálního světa nám může přijít běžná realita fádní, nehezká, prostě neperfektní.

Proč však tak toužíme po dokonalosti?

Dokonalost jako záruka bezpečí

Možná pro začátek je důležité uvědomit si, že dokonalost není univerzálním pojmem. Něco je dokonalé, protože se na tom většina společnosti takto shodla. Vnímání dokonalosti se mění s časem a s kulturou, ve které žijeme. Například v naší společnosti je štíhlost spojena se zdravím a atraktivitou. V jiných společnostech či časech byla štíhlost spojena s nemocí a chudobou. Pokud tedy o dokonalosti rozhoduje většinový hlas společnosti, odlišování se od tohoto ideálu znamená, že nezapadáme do očekávaných norem. Jsme pak častěji vystaveni výsměchu, izolaci, odmítnutí. Toužíme po uznání druhých, protože se chceme vyvarovat těmto situacím, které pro naše předky mohly znamenat ruinu, či dokonce ohrožení na životě. Touha po dokonalosti, byť se na první dojem jeví povrchně, může mít tedy velmi hluboké příčiny.

Dokonalost jako cesta ke spokojenosti

Dokonalost by se také dala chápat jako absence chyb. Když děláme věci s co nejmenším počtem chyb, můžeme pociťovat uspokojení. Můžeme si i na tom, že jsme perfekcionisté, budovat identitu. Jsme pak pyšní na obdivuhodné výkony, které podáváme, na perfektní pořádek či vzhled. Směřování k dokonalosti nám kromě pocitu bezpečí a přijetí může tedy přinést i spokojenost. Tato spokojenost však není nikdy trvalá, protože je podmíněna tím, zda se nám dokonalost daří udržet, nebo ne. Jsme tedy spokojení, když se nám podaří projekt, když máme doma čisto, když jsme cvičili podle plánu. V opačném případě se však cítíme nanic. Právě v tento moment si můžeme uvědomit, že honba za dokonalostí nás vysiluje.

Dokonalost jako nalezení sebe sama

Je vyčerpávající, když věci tlačíme proti proudu a snažíme se je neustále držet pod kontrolou. Příčina je jednoduchá – dokonalost není nikdy v souladu s námi samými. Dokonalost není autentičností, přestože si jí s autentičností můžeme někdy zaměňovat. Jak jsem psala výše, dokonalost je kvalitou zadávanou vně nás, kdežto autentičnost je naší vnitřní esencí. Dokonalost nám může přinést spokojenost podobně jako autentičnost, ale na rozdíl od autentičnosti je spokojenost u dokonalosti podmíněna naším výkonem. Autentičnost je vždy neperfektní dle vnějších měřítek. Pokud si zpracujeme strachy z jinakosti, o kterých jsem psala na začátku, autentické bytí nám přinese pocit lehkosti a radosti. Pocit, že v naší neperfektnosti jsme dokonalí takoví, jací jsme, už v tento moment.

Odolala jsem tedy a odmítla lákavou nabídku umělé inteligence. Vím, že tento článek nebude nejlepší dle vnějších měřítek, že by se na mé anglické češtině dalo mnohdy leccos poupravit… ale pak už bych to nebyla já – a to by mě vnitřně netěšilo. Zůstanu tedy ve své neperfektnosti, která je mou autentičností – a to je už myslím dobrý důvod, proč pustit potřebu být dokonalá. 

Zaujal vás tento článek, ale cítíte, že neodpověděl na určité otázky? Napište mi do komentářů, co by vás ohledně tohoto tématu ještě zajímalo a odpověď možná zakomponuji do jednoho z mých budoucích článků 🙂